NORDCUP > Šipky > Jackpot Cup > finále BJC > Dobroměřice 2008

Druhý finálový turnaj Bohemia Jackpot Cupu, tentokráte pro rok 2008, byl odehrán v ústeckém regionu, konkrétně v obci vzdálené necelé 2 km od města Louny, v Dobroměřicích. V místním kulturním domě, který je prosáklý atmosférou šipkových turnajů, byly v sobotu 13. září očekáváni nominovaní muži i ženy z celkem šesti oblastí naší republiky. Těch nominovaných bylo celkem 224. Po zkušenostech z loňského finále, hraného v Boskovicích, se dala předpokládat účast zhruba poloviny z nich. Po skončení prezence do turnaje nám ovšem poněkud spadly brady. Na finálový turnaj si našlo cestu pouhých 89 hráčů (63 z nich bylo mužů). No, účast sice nebyla nejhojnější, ale jména přihlášených hráčů (byly mezi nimi i obhájci boskovického vítězství Blanka Vojtková a Martin Hoffmann) přesto zaručovala kvalitní podívanou.

Jak jsem již předeslal, nízká účast nás poněkud zaskočila. Díky ní jsme však mohli přeskočit základní kola turnaje a hned v úvodu byla rozehrána kola semifinálová. Druhou úpravou, která byla ku prospěchu hráčů, byla hra na 3 vítězné legy. Z semifinále (4 mužské a dva ženské pavouky) vedla cesta pro 32 mužů a 16 žen do finálových bojů. A už v těchto semifinálových kolech se odehrávali zajímavé bitvy. Ale další postup si mohl vybojovat jen určitý počet zúčastněných, kteří tak měli možnost uloupnout si ze stotisícového jackpotu.

Ve finále se ocitli veskrze všichni papíroví favorité. Z prvních míst semifinálových skupin se do finálového pavouka nominovali Hoffmann, Hradecký, Taninec a Krátký mezi muži, a Vojtková s Dvořákovou mezi ženami. Tím si všichni zajistily nejvyšší nasazení pro finálové boje.

Ve finálovém turnaji žen si od začátku nejlépe vedli Šárka Dvořáková s Petrou Šebkovou. Obě si shodně poradily s třemi soupeřkami a čekal je vzájemný souboj o postup do finále. Jejich semifinálové soupeřky už mezitím skládaly reparát na B-straně pavouka. Úspěšnější z nich byla Blanka Vojtková, která porazila Martinu Chudou a čekal ji duel o pohár. To Gabriela Entlichová si se svou soupeřkou neporadila a zaznamenala druhou porážku. Tou, která ji vystavila stop v turnaji, byla Lenka Liptáková. Ta už měla na levé straně za sebou dvě úspěšné opravy a rozhodně se nechystala končit. Což vzápětí na vlastní kůži poznala i B. Vojtková, která tak k obhajobě prvenství nedokráčela. Mezitím se ve finálovém souboji A-strany rozhodlo o tom, že pohár min. za druhé místo si odveze Š. Dvořáková (Do roka a do dne J. Hradec). Z čehož vyplývá, že jí soupeřka pro finále musela vzejít z dvojice P. Šebková (Bizonky z Ajeta) – L. Liptáková (DC Bráši A Bosonohy). V tomto utkání se strhla asi nejdramatičtější bitva ženského turnaje, která strhla i přísedící v sále. Atmosféra při vrcholící hře byla velice vypjatá. Nakonec ji protnul vítězný jek Lenky Liptákové, která dala průchod emocím a kdo byl pozorný mohl v jejích očích spatřit i slzičky radosti. Na druhé straně Petra Šebková nepřekročila svůj loňský stín a o jeden stupínek si „pohoršila“. Finálové klání, jak už to tak někdy bývá, nepřekročilo svou dramatičností předešlý duel. Bylo to ovšem také způsobeno suverénním výkonem Šárky Dvořákové, která potvrdila svou celodenní neporanitelnost a zaslouženě se stala vítězkou druhého ročníku BJC.

Turnaj mužů byl tak trochu turnajem repríz. Semifinálové rozlosování předurčilo, že někteří aktéři (aniž by to samozřejmě dopředu tušili) rozehráli svá utkání o více dějstvích. Dvojice soupeřů Ventura – Hradecký či Šulc - Vorsa jsou toho zářným příkladem. Prvně jmenovaná dvojice se dvakrát utkala v semifinálové skupině. Dvě výhry zde zaznamenal Hradecký. Totéž se odehrálo mezi dvojicí Šulc – Vorsa. Jen s tím rozdílem, že po úvodní výhře Šulce, mu to Vorsa v B-finále vrátil. Ale v té době ještě nikdo netušil, že pokračovat se bude ve finálovém pavouku. Zde si své nasazené pozice začali tvrdě obhajovat Hoffmann a Taninec. Naproti tomu Hradecký po dvou výhrách škobrtl s Vorsou (a stěhoval se doleva) a Krátký dokonce po dvou rychlých porážkách v turnaji skončil. Na jeho pozici papírového favorita se tak svým výkonem vyšvihl Šulc. Tím jsme měli určeny semifinálové dvojice pravé strany. Seshora Hoffmann vs. Vorsa a dole Taninec vs. Šulc. Oba dva prvně jmenovaní si zde vybrali slabší chvilku a čekala je oprava. Na straně levé se zatím všichni hráči potýkali s nevyrovnanými výkony. Jednu (max. druhou) výhru střídala závěrečná prohra. Jediným kdo se tomuto trendu vymykal byl Václav Schieferdecker ml. (Ložisková mafie), sedmnáctiletý junior z Pšova. Ten si na pravé straně otevřel cestovní kancelář a jednomu soupeři za druhým prodával zájezdy last minute (a prodal jich celkem 6). Jeho klientem se nechtěně stal také obhájce loňského prvenství a největší favorit Martin Hoffmann. Na ceně zájezdu se dohodli neskutečně rychle (0:3 a pouze 5. místo). Třetí díl vzájemného měření zde svedli D. Hradecký a R. Ventura. A tentokráte si štěstí sedlo na rameno Reného (průběh zápasu 0:2; 2:2; 2:3 a pro Davida pouze 7. místo). Finále A-strany se mezitím stalo dalším pokračováním soubojů pánů Šulce a Vorsy. Misky vah na svou stranu převážil Jiří Vorsa (DC Rakol Brno), který tak měl čas si odpočinout před velkým finále. O to svedli nalevo bitvu dva hráči z ústeckého regionu. A vzhledem k tomu, že se oba často potkávají na místních turnajích bylo těžké hledat favorita. Nakonec možná rozhodlo větší sebevědomí Václava Šulce (Bohémové Most), který v semifinálové skupině už jednou svého soupeře, Vašíka Schieferdeckera, pokořil. Ten však smutnit nemusel. V takovéto konkurenci a vzhledem k jeho věku je to další z úspěchů. Poslední utkání a možná také poslední pokračování celodenního poměřování sil mezi Jiřím Vorsou a Václavem Šulcem bylo zahájeno. Netřeba zdůrazňovat, kdo že byl favoritem na prvenství. Dlouholeté zkušenosti a vybojované úspěchy jasně hovořili pro brněnského borce. Ale byla zde také Šulcova semifinálová zkušenost, že Vorsa se porazit dá. Ovšem ve slovech porazit a porážet je rozdíl a to nakonec pochopil i mostecký bohém. Jiří Vorsa po loňské třetí příčce dokázal letošní finále BJC vyhrát. A zaslouženě.

Po finálových zápasech a předávání trofejí se losovali finanční odměny které tvořilo startovné. Losovalo se celkem třiadvacetkrát (respektive 27x, ale čtyři vylosovaní nebyli losování přítomni) a po ukončení nezbývalo nic než se rozloučit se všemi zúčastněnými a pogratulovat ještě jednou majitelům všech trofejí.