NORDCUP > Stolní fotbaly > Sezona 2007/2008 > turnaje > IX.MP

 

Romantické prostředí lesní kavárny Kafáč v prostorách lázní Kyselka v Bílině bylo dějištěm předposledního Mosteckého poháru v letošní sezóně. Opět sobota, tentokráte 17. května, a opět v tradičních kategoriích dvojic a jednotlivců. Navíc doplněné o technickou disciplínu – Penalty. Počasí se zpočátku tvářilo velice pochmurně, načež se v cca 11:00 rozjasnilo a slibovalo slunečný den.

Ani takto vyvedené exteriéry bohužel nepřilákaly více než-li průměrnou návštěvu foosballových zaprodanců. Třicet hráčů zápolilo ve dvojicích, z toho 26 se jich prezentovalo v jednotlivcích (zde jsme však postrádali J. Klimpla a P. Vohanku, kteří se vlastní chybou při vypisování přihlášek připravili o možnost získat další body do žebříčků) a 23 si vyzkoušelo Penalty. Potěšující bylo, že se tohoto turnaje nově zúčastnili také zástupci z Rakovnicka. Reprezentanty tohoto regionu se stal pár Panfner-Sahulka.

Kategorii jednotlivců si osedlala, paradoxně jediná zástupkyně něžného pohlaví, Pavlína Bartošová. Sice se nakonec nestala její vítězkou, ale za předvedený výkon a tři skalpy (v prvním kole volný los) pánů tvorstva (v pořadí Chládek, Mildorf a Hnátek) si zaslouží minimálně stejné uznání jako celkový vítěz. Jedinými borci, kteří si s Pavli poradili byli Milan Lávička a Lukáš Hruška. Ten první ji vyslal do béčka a ten druhý už ji nepustil zpět. Oba její pokořitelé si tak spolu zahráli o pohár pro vítěze, největší porci bodů a také nejvyšší finanční odměnu. Tyto lákadla více zapůsobila na M. Lávičku, který stylem start-cíl vybojoval 1. místo. Na L. Hrušku zbylo stříbro. Trio vítězů je známo, avšak já bych rád zmínil ještě jedno jméno. Petr Speedy Matěj. Jeho výkon byl neméně kvalitní. Byl na domácí půdě, nenechal si zkazit náladu brzkou porážkou (po úvodní výhře nad M. Kačerem, nestačil na T. Džurdženíka) a turnaj si náležitě užíval. Což potvrdil surfováním levou stranou, kde sílu jeho vlny postupně poznali (a skončili jak zmoklí psy) N. Antala, V. Ryneš, M. Černý, V. Mareš a nakonec se dočkal i Tomáš Džurdženík. Ve svém závěrečném utkání se za nepříznivého počasí (po opakovaných přeháňkách se trvale rozpršelo)  již nevyburcoval proti L. Hruškovi a tak bral pouze 4. místo. Jestli porážku přisuzoval ztrátě koncentrace (po úspěšné odvetě s Pyžmoňem) , únavě (celkem absolvoval 8 utkání) nebo byl soupeř (který absolvoval totožnou cestu béčkem) jednoduše nad jeho síly, jest otázkou. Každopádně pěkný výsledek.

I v závěrečných „pentlích“ se očekával atak přespolních zástupců na příčky nejvyšší a vše tomu také dlouho nasvědčovalo. Oba favorité, rozumějte, M. Lávička resp. L. Hruška vystoupali čtyři schody (VL, K. Kačer, P. Vohanka a J. Klimpl resp. VL, L. Býna, L. Rais a M. Černý) a čekal je vzájemný zápas. Více schopností měl Lukyn a Lavi si balil na cestu do béčka. Tam zatím řádil jako „mustang“ polodomácí (v Bílině žijící a v historii zde hrající za tým Černý kůň, nyní reprezentující Rosengart B) boreček Lukáš Rais. Nejdříve se z jeho hřbetu svalil V. Mareš a poté následovali K. Kačer, J. Klimpl, M. Černý a nakonec pokopal i M. Lávičku. Ve finálovém utkání se tedy setkal Rejža s Lukynem. Tady je nutno poznamenat, že ten co poslal Rejžu na levou stranu byl právě Lukyn a tak se dalo předpokládat, že jestli má někdo recept na zkrocení „mustanga“ bude to právě Lukáš Hruška. A tak se také nakonec (již za tmavé noci pod střechou Kafáče) stalo.

Závěrem: Výtečnou, skoro již letní, atmosféru podpořili svým výkonem (nebo spíše dosaženým výsledkem) také hráči Slávie Praha, kteří svým ligovým titulem udělali radost nejednomu účastníkovi turnaje a zejména pak mě osobně. Slávie Praha, olé!

ph